205224-508b27279c25c.png

                               HISTORIE

Maltézští psíci byli známi a historikové potvrdili zmínky o něm již v 5.stol.př.n.l. Vždy byli považováni za psy z lepších kruhů a vlastnili je ti nejbohatší a nejvznešenější. (dvůr krále Filipa II, Ludvíka XII, carevny Kateřiny II, Marie Stuartovny atd.). Proto se také malý bílý psík s dlouhou srstí vyskytuje na obrazech slavných malířů. Někdy v méně povedené verzi, ale někdy je vyobrazen tak, že není pochyb že jde o maltézáčka (někdy je bohužel víc k poznání, než ty co potkávám).
J
edním z mistrů, který na svých dílech ztvárnil maltézáčka je i Francisco Goya (nar.1746). Na obraze – Portrét rodiny vévody de Osuna – je ztvárněn malinkatý psík, jak už název napovídá s vévodou de Osuna, jeho manželkou a se čtyřmi malými dětmi. Za realističtější ztvárnění maltézáčka považuji obraz – Vévodkyně z Alby – pocházející z roku 1795. Je to obraz zcela dokonalý a snad i proto, že se malíř do vévodkyně zamiloval (leč nic nenapovídá tomu, že by snad mladá šlechtična city opětovala). Dochovaný dopis, který psal Goya svému příteli Martinu Zapaterovi, vypovídá  o všem.

 

     Byl bys udělal lépe, kdybys mi byl přišel pomoci, když jsem maloval vévodkyní z Alby. Přišla do ateliéru, abych namaloval její tvář, a obraz si odnesla: sama se mi rozhodně líbí víc než moje malba a musím ještě udělat její portrét v celé postavě

 

Francisco Goya

Francisco Goya

 Vévodkyně z Alby
Francisco Goya

Historie


Vlastnit maltezáčka bylo vnějším znakem společenského postavení a bohatství. Řecký filosof Timon Athénský (5. stol. př. n. l.) se zálibou popisoval malé bílé psy s dlouhou srstí, kteří doprovázeli elegantní Sibaritky i do lázní.

Zmínka o výskytu maltezáčka ve starém Římě se váže na dobu vlády císaře Claudia (41-54 n. l.). Římské matróny jej chovaly se všemožnou péčí. Jak dokazuje archeologické muzeum v Namuru, které má 3 sošky maltezáčka z bílé pálené hlíny, nalezení v hrobech římských dětí z 2. stol n. l. v Rognéé, rozšířili Římané maltezáčky do belgické Galie.

Vždy si tito psy udrželi zvláštní výsadní postavení a pohybovali se ve společnosti vysoce postavených a krásných žen. Maltezáci byli ozdobou dvora např. španělského krále Filipa II., krále Ludvíka XIV., carevny Kateřiny II., Jindřicha VIII., Marii Stuartovny.Byli i odpůrci avšak vždy v menšině.

Obdivovatelů bylo víc. Římský básník Marcus Valerius Martial (40-104 n. l.) opěvoval svou fenku maltezáčka jménem ISSA. Z jeho vyznání vyznívá téměř něha.



 „.... je živější než Catallův vrabeček,
milejší než všechny dívky,
vzácnější než každý polibek holubice.
Když štěká, zdá se ti, že mluví,
cítí smutek i radost, opírá se hlavou o krk
a usíná tak, že necítíš ani jejího dechu ...“


 

Pro svůj okouzlující zjev nachází maltezáček obdiv v každé době. Byl to jen kratičký výpis z nejstarších dochovaných památek.

Zmínky o něm byly v soukromých korespondencích různých velikánů (Giuseppe Verdi), zobrazen na obrazech slaných malířů (Goya, Rubens, Veronese aj.).

 

 

Bijou

Bijou

14-ti letý Maltézský psík, 29. července 1914,

Přírodovědné historické museum v Americe

PES VÁLEČNÝ I POLŠTÁŘOVÝ

Maltezáček je psí aristokrat, jehož původ sahá hluboko až do starověkého Egypta. I když tito pejskové vzbuzují dojem jako malé chlupaté hračky určené pouze k lehávání na gauči, opak je pravdou.

V dobách faraónů byli vysoce ceněni jako psi váleční, kteří účinně pomáhali pěchotě v bojích s jízdními oddíly nepřátel. Odvážní, obratní a hbití pejskové se věšeli koním na nohy a svými ostrými zoubky jim působili bolestivá zranění. Svědčí o tom i historické kresby z dob okolo druhého tisíciletí před naším letopočtem. Soudí se, že jejich název pochází z Malty, kde je bylo možno koupit od fénických světoběžníků. Není však vyloučeno, že jejich kolébkou je sicilská Melita nebo i krásný chorvatský ostrov Mljet

V každém případě si svým půvabem získal srdce jak starověkých vysokých sfér, tak později i šlechtických kruhů 16. a 17. století našeho věku. Původní pejskové byli poněkud větší než připouští jejich současný standard (dodatek: na výstavách můžeme vidět, že se v některých případech bohužel k minulosti vracíme). Urozené dámy si však přály mít pejska co nejmenších rozměrů, aby ho mohly nosit na rukou a chránit ho před chladem ve svých rukávnících. Chovatelé se tedy snažili, a tak vznikl maltezáček miniaturní podoby. Provázel své paničky ve společenských salónech i při pózování dvorním malířům. Dokladem toho jsou též díla takových mistrů malířského umění, jako byli Rembrand a Goya, kteří jak někteří znalci soudí, věnovali při práci na svých obrazech více péče portrétům pejsků než jejich urozeným majitelkám.

 

Francisco Goya

Francisco Goya

Francisco Goya
Maria Teresa di Borbone
contessa di Chinchon (1783)
Chovatelská stanice Fredina Agi
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one