205224-508b27279c25c.png

Historie


Vlastnit maltezáčka bylo vnějším znakem společenského postavení a bohatství. Řecký filosof Timon Athénský (5. stol. př. n. l.) se zálibou popisoval malé bílé psy s dlouhou srstí, kteří doprovázeli elegantní Sibaritky i do lázní.

Zmínka o výskytu maltezáčka ve starém Římě se váže na dobu vlády císaře Claudia (41-54 n. l.). Římské matróny jej chovaly se všemožnou péčí. Jak dokazuje archeologické muzeum v Namuru, které má 3 sošky maltezáčka z bílé pálené hlíny, nalezení v hrobech římských dětí z 2. stol n. l. v Rognéé, rozšířili Římané maltezáčky do belgické Galie.

Vždy si tito psy udrželi zvláštní výsadní postavení a pohybovali se ve společnosti vysoce postavených a krásných žen. Maltezáci byli ozdobou dvora např. španělského krále Filipa II., krále Ludvíka XIV., carevny Kateřiny II., Jindřicha VIII., Marii Stuartovny.Byli i odpůrci avšak vždy v menšině.

Obdivovatelů bylo víc. Římský básník Marcus Valerius Martial (40-104 n. l.) opěvoval svou fenku maltezáčka jménem ISSA. Z jeho vyznání vyznívá téměř něha.



 „.... je živější než Catallův vrabeček,
milejší než všechny dívky,
vzácnější než každý polibek holubice.
Když štěká, zdá se ti, že mluví,
cítí smutek i radost, opírá se hlavou o krk
a usíná tak, že necítíš ani jejího dechu ...“


 

Pro svůj okouzlující zjev nachází maltezáček obdiv v každé době. Byl to jen kratičký výpis z nejstarších dochovaných památek.

Zmínky o něm byly v soukromých korespondencích různých velikánů (Giuseppe Verdi), zobrazen na obrazech slaných malířů (Goya, Rubens, Veronese aj.).

 

 

02.09.2007 15:27:11
Karin
Chovatelská stanice Fredina Agi
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one